Když pan Willi Studer vypustil do světa v roce 1971 jeden z nejslavnějších studiových magnetofonů STUDER A80, zareagovala tehdejší Maďarská lidová republika, tedy konkrétně budapešťská pobočka Videotonu nazvaná Mechanikai Laboratórium na tehdejší dobu klasicky: Studer nejspíš rozebrala a podle něj v roce 1974 postavila řadu magnetofonů STM. Jiné prameny zase hovoří o okopírování slavného stroje Sander&Jansen. Dodnes se ve veřejnoprávních rozhlasových a televizních studiích vedle klasických "Študrů" používají i Mechlabory. Tam se jim říká Maďary. Dovolte mi Vás nyní seznámit s profesionálním magnetofonem pro záznam zvuku Mechlabor STM 610:

Magnetofon je konstruován pro záznam zvuku na standardní magnetický pásek šíře 6.35mm (1/4´´). Používá rychlost posuvu pásku 38.1 cm/s a 19.05 cm/s. V základní verzi je v tzv. půlstopém provedení. To znamená, že pásek je použit pouze jedním směrem a na jeho horní polovinu je nahráván záznam první (levé) stopy a na dolní polovinu druhé (pravé). Tento způsob záznamu, běžně používaný v profesionální praxi, vylučuje možnost jakýchkoli přeslechů z protiběžných stop, které se vyskytují u čtyřstopých magnetofonů. Mezi oběma stopami je dostatečná mezera, aby nedocházelo ke smísení záznamu (přeslechům). Pásková dráha je velmi bytelného provedení, které snese tvrdý profesionální každodenní provoz. Hlavy jsou oddělené, tzn. zvlášť pro mazání, záznam a snímání. Mazací hlava je ferritová, záznamová a snímací jsou permalloyové. Celková konstrukce stroje je modulová. Elektronika je umístěna ve spodní části, ve výsuvné vaně, do níž jsou zepředu zasunuty jednotlivé zesilovače ("popelníky"). I mechanická část je řešena modulově. Jednotlivé motory (dva pro unašeče cívek a jeden přesný pro posuv pásku) jsou i s příslušnou elektronikou uloženy na nosnících a lze je poměrně snadno vyměnit. Rychlost posuvu pásku je řízena elektronicky porovnáním kmitočtů z krystalem řízeného oscilátoru a kmitočtu, snímaného na rotoru. Kontrolovat ji lze pomocí stroboskopického kotouče na levé straně páskové dráhy. Ovládání magnetofonu je provedeno pomocí soustavy relé na desce řízení. Magnetofon je plně dálkově řiditelný pomocí kabelového dálkového ovládání i klikou z mixu v režii. Napájení zajišťuje toroidní transformátor a dva moduly usměrňovače a stabilizátoru. Vyráběno bylo více než deset verzí, lišících se rychlostmi, počtem kanálů a bůhví čím ještě. Základní verze, objevující se nejčastěji ve studiích, není vybavena koncovými kontrolními zesilovači a reproduktory, ani měřiči VU. Magnetofon není vybaven žádnými uživatelskými nastavovacími prvky. Na vstup se přivede linkový (1.55V) signál a ten je také na výstupu. Vstupy i výstupy symetrické s možností odpojení zemnícího vodiče (magnetofon je zemněn síťovou šňůrou). V základní verzi byly použity maďarské konektory ML-Tuchel. Později byly z důvodu naprosté nekompatibility nahrazeny klasickými cannony XLR. Banánkové zdířky na horním panelu jsou linkové výstupy, pro účel měření přepínatelné před páskem/za páskem. Tyto výstupy jsou opatřeny sériovými odpory, takže jsou velmi měkké. Použití opravdu jen pro měřící účely. Připojení 200 ohmových sluchátek srazí výstupní úroveň téměř na polovinu. Magnetofon je velmi dobře nastavitelný množstvím regulačních prvků a při troše dobré vůle a štěstí odvede i v každodenním těžkém provozu dobrou práci.

STM 610.09

S kontrolními koncovými odposlechovými zesilovači 2x 2 W a dvojicí reproduktorů v předním krytu.

S možností dálkového startu přehrávání z mixu.

Technické údaje:

Popis nastavení mechanické části:

Schema zapojení elektromag. ovládání:

Vyobrazení levé transportní kladky:

Popis zapojení vstupních a výstupních konektorů:

Přehled rozmístění modulů zesilovačů ("popelníky"):

Zpět na hlavní stránku Unites:

Překlad: Pavel Vejmělka. Technická korektura: Unites.